Skúsenosti s fungovaním spravodajských služieb v postkomunistických krajinách

Asociácia bývalých spravodajských dôstojníkov spolu s Fakultou práva Paneurópskej vysokej školy v Bratislave usporiadali 4. 12. 2013 už 7. medzinárodné sympózium na tému „Skúsenosti s fungovaním spravodajských služieb v postkomunistických krajinách". Uverejňujeme referáty, ktoré budú koncom januára 2014 vydané v printovej verzii zborníka.

Obsah

Predslov

PhDr. Igor Cibula

Príhovory

Prof. JUDr. Jaroslav Ivor, DrSc.
Ing. Pavol Abrhan
Mgr. Martin Fedor, MEconSc.

HLAVNÉ REFERÁTY

L. Pokorný: Zákon o FBIS – první zákonní úprava zpravodajských služeb v Československu
K. Randák: Cesta od zahraničních vzorů k domáci realite
V. Mitro: Podmienky vytvárania Slovenskej informačnej služby
P. Tóth: Paralelná tajná služba na Slovensku v rokoch 1995-1998
L. Taba: Spravodajské služby zajatcami politiky
L. Csipák: Únik utajovaných informácií z prostredia spravodajských služieb
J. Stieranka: Spravodajské služby a polícia – úvaha nad súvislosťami a vzťahmi
J. Gofjár: Vojenské spravodajstvo na rázcestí
I. Cibula: Pochybnosti o efektívnosti produkcie spravodajských služieb
P. Zeman: Přemítání po letech: znovu o transformaci zpravodajských služeb v postkomunistických zemích

Závery zo sympózia


Predslov

Už sedem rokov existuje tradícia medzinárodných sympózií, ktorú založili a vytrvalo udržiavajú Asociácia bývalých spravodajských dôstojníkov spolu s Fakultou práva Paneurópskej vysokej školy v Bratislave. Už sedem rokov prebieha na tejto akademickej pôde prezentácia názorov spravodajských expertov, politikov, politológov, právnikov i publicistov o aktuálnych i historických problémoch spravodajskej komunity. Keď sme sa pred siedmymi rokmi rozhodli, že budeme organizovať tieto podujatia, našou inšpiráciou nebola snaha o lacné senzácie alebo povrchné odhalenia tajomstiev sveta špionáže a bezpečnostných služieb. Predovšetkým sme chceli prispieť k vytvoreniu komunikačného priestoru, ktorý by umožnil reálnejšie vnímanie pôsobenia spravodajských služieb v demokratickej spoločnosti a poskytol širšej verejnosti príležitosť chápať význam štátom organizovaných spravodajských štruktúr v zložitých pomeroch súčasného sveta.

V roku 2013 sme si zvolili tému, ktorá nemá ani tak akademický charakter, ale skôr ventiluje niektoré problémy spravodajskej komunity na Slovensku – i v ostatných postkomunistických krajinách. Lektori tohtoročného podujatia - v poradí už 7. medzinárodného sympózia - sa otvorene vyjadrovali k otázkam, ktoré si vyžadujú neodkladné riešenia, ak chceme, aby spravodajské služby fungovali efektívnejšie a poskytovali informačné výstupy a prognózy primerané aktuálnym potrebám vrcholových orgánov štátu. Prezentovanými názormi by mohli tiež pomôcť otvorenejšej diskusii o reforme spravodajských štruktúr na Slovensku.

Sympózium sa uskutočnilo v období, keď je v plnom prúde príprava nového zákona o spravodajských službách Slovenskej republiky. V takomto aktuálnom kontexte sa uberali aj príspevky účastníkov sympózia, čo by mohlo čiastočne pomôcť zákonodarcom – poslancom Národnej rady Slovenskej republiky kompetentne posudzovať kvalitu pripravovanej legislatívnej normy, ktorá bude regulovať spravodajskú činnosť v období najbližších desaťročí. Našim zámerom primárne nebolo vymedzovať určitý rámec, z ktorého by malo vychádzať hľadanie optimálnych kritérií avizovanej reformy spravodajskej komunity. Našim predsavzatím bolo hlavne odkrývanie a pomenovanie nedostatkov a chýb z minulosti, aby sa neopakovali deformácie v činnosti spravodajských služieb.

Predsavzatia a očakávania organizátorov 7. medzinárodného sympózia o skúsenostiach s pôsobením spravodajských služieb v postkomunistických krajinách boli možno trochu odvážne a neskromné. Napriek tomu by som si želal, aby referáty i diskusia na sympóziu inšpirovali k otvorenej spoločenskej diskusii o tom, či spravodajské služby u nás zodpovedne plnia svoju zákonom definovanú funkciu a slúžia objektívnym potrebám demokratického štátu. Mala by to byť diskusia kritická, s vecnými argumentmi a tiež realistickými riešeniami súčasného stavu spravodajskej komunity na Slovensku.

 

PhDr. Igor Cibula,
predseda Asociácie bývalých spravodajských dôstojníkov

 

Príhovory

Vážené dámy, vážení páni !

Dovoľte mi čo najsrdečnejšie privítať vás všetkých na tejto akademickej pôde, v súvislosti s konaním VII. medzinárodného sympózia, ktoré organizuje Asociácia bývalých spravodajských dôstojníkov a Fakulta práva Paneurópskej vysokej školy v tomto roku na tému: „Skúsenosti s fungovaním spravodajských služieb v postkomunistických krajinách“.

Tieto medzinárodné sympóziá sa už stali tradíciou, vytvárajú vhodný priestor na diskusiu, výmenu informácií, úvahy o minulosti, prítomnosti i budúcnosti fungovania spravodajských služieb zohľadňujúc atribúty ústavnosti a zákonnosti efektívne fungujúceho moderného demokratického štátu.

Téma tohtoročného sympózia bola nepochybne ovplyvnená i skutočnosťou, že v tomto roku sme si pripomenuli 20. výročie vzniku Slovenskej informačnej služby, ktorá vznikla ako reakcia na potrebu vytvoriť vlastnú spravodajskú službu novovznikajúceho štátu. Nehodlám sa vo svojom krátkom príhovore venovať analýze jej fungovania od vzniku až po súčasnosť, detailnému rozboru by nepostačovalo ani niekoľko takýchto sympózií, iste však budete súhlasiť so mnou, že prešla cestu sprevádzanú nepochybnými úspechmi, ale i škandálmi, zneužitím moci, trestnými stíhaniami, neželanou publicitou i amnestiou prezidenta republiky. Mnohé tieto udalosti sa stali (či stávajú) predmetom publicistického či umeleckého spracovania v literárnom žánri, no absentuje – žiaľ - komplexný, seriózny a odborný pohľad, či už v teoretickej alebo praktickej rovine. Snáď dnešný deň môže byť krokom vpred v uvedenej problematike.

Význam dnešného sympózia zvýrazňuje účasť poslancov a funkcionárov Národnej rady Slovenskej republiky, ktorých zverenou oblasťou činnosti je práve kontrola a dohľad nad spravodajskými službami.

Som veľmi rád, že medzi dnešnými vystupujúcimi môžeme privítať i prvého riaditeľa SIS pána Vladimíra Mitra, ktorého spomienky a úvahy sú nepochybne originálne a nezastupiteľné. Okrem neho by mali vystúpiť aj ďalší traja bývalí dôstojníci SIS.

Veľmi oceňujem fakt, že na sympóziu vystúpi už po šiestykrát pán Petr Zeman z Brna, ktorý je tak už stálicou našich sympózií - a to nielen čo do kvantity, ale najmä kvality jeho vystúpení.

Fakulta práva PEVŠ venuje naďalej priestor rozvoju odborného a vedeckého skúmania problematiky spravodajských služieb. Nejde len o spoluorganizátorstvo týchto sympózií, ale tiež zaradením predmetu spravodajské služby do akreditovaného magisterského študijného programu právo, pričom tento predmet si každoročne zapíše niekoľko desiatok študentov denného i externého štúdia, ktorí z tohto predmetu začínajú spracovávať i svoje kvalifikačné práce. Je to určite zásluha skvelého lektora a propagátora tejto činnosti PhDr. Igora Cibulu.

Taktiež ma potešilo, že sympózium bude po prvýkrát moderovať absolventka Fakulty práva PEVŠ Mgr. Alexandra Macúchová, ktorá v rámci štúdia úspešne absolvovala aj tento predmet a je známa veľmi kvalitnou publicistickou činnosťou ako blogerka k aktuálnym spoločenským témam.

Na záver mi dovoľte vysloviť presvedčenie, že v súvislosti so VII. sympóziom sa nenaplní biblický výklad Jozefovho prorockého sna o siedmich úrodných a hojných rokoch, po ktorých by malo nasledovať sedem neúrodných a chudobných rokov, ale sympóziá o spravodajských službách budú i v budúcich rokoch a tiež v medzinárodných súvislostiach rozvíjať túto nepochybne atraktívnu, mnohokrát tabuizovanú, ale zároveň nepostrádateľnú problematiku činnosti moderného štátu.

Úplne na záver chcem poďakovať Asociácií bývalých spravodajských dôstojníkov za spoluprácu a neustávajúci entuziazmus, ktorým nepochybne bude napĺňať i svoje heslo: „Slúžime spravodajskej komunite“.

 

Prof. JUDr. Jaroslav Ivor, DrSc.,
dekan Fakulty práva
Paneurópskej vysokej školy

 

Vážený pán dekan, vážené dámy, vážení páni !

Vážim si, že už po druhý raz som dostal pozvanie na toto fórum, kde sa otvorene hovorí o témach a problémoch, ktoré ešte pred niekoľkými rokmi boli tabu a izolovali spravodajskú komunitu od ostatnej demokratickej spoločnosti. Ako predsedu Osobitného kontrolného výboru Národnej rady SR ma mimoriadne zaujala téma sympózia - „ Skúsenosti s fungovaním spravodajských služieb v postkomunistických krajinách“. Pre mňa sa jej aktuálnosť javí v tom kontexte, že v nasledujúcom kalendárnom roku by mal prísť na program rokovania parlamentu návrh nového zákona o spravodajských službách, ktorý nahradí existujúce legislatívne normy, upravujúce činnosť spravodajských služieb Slovenskej republiky. Podľa môjho názoru otvorený a kritický pohľad do minulosti môže prispieť k tomu, aby sme v Národnej rade SR schválili taký zákon, ktorý bude spoľahlivo regulovať špecifické aktivity našich spravodajských služieb.

Všimol som si, že v programe 7. medzinárodného sympózia, ktoré organizuje Asociácia bývalých spravodajských dôstojníkov v spolupráci s Fakultou práva Paneurópskej vysokej školy, sú medzi lektormi uvedené aj štyri mená bývalých vysokých funkcionárov Slovenskej informačnej služby a skúsených spravodajských dôstojníkov. Zmieňujem sa o tom z toho dôvodu, že v tomto roku sme si iba v tichosti pripomenuli 20. výročie vzniku SIS. Takže práve na pôde tejto fakulty si budeme môcť po prvý raz vypočuť verejne názory ľudí, ktorí túto spravodajskú štruktúru vytvárali a pričinili sa o to, aby Slovenská republika disponovala takým dôležitým nástrojom ochrany svojich bezpečnostných záujmov, akým je demokraticky fungujúca spravodajská služba. Vieme, že jej vývoj bol poznamenaný aj určitými deformáciami, za ktoré boli zodpovední nielen príslušní funkcionári služby, ale aj niektorí politici, ktorí spravodajskú službu zneužívali v rozpore s jej zákonným poslaním.

Aj vystúpenia bývalých riaditeľov spravodajských služieb Českej republiky môžu byť pre nás inšpirujúce, pretože sme sa dlho delili o spoločný historický osud a nachádzame sa približne v rovnakom strategickom priestore strednej – či východnej Európy. A okrem toho naše dva štáty sú členmi Európskej únie i Atlantickej aliancie, takže kritický pohľad na vývoj spravodajskej komunity v Českej republike od najpovolanejších - ktorí po Novembri 1989 stáli pri transformácii v tom období ešte spoločných spravodajských štruktúr - môžeme s dôverou prijímať ako podnety k podobne kritickej analýze vývoja, ktorým sme prešli na Slovensku po vzniku našich spravodajských inštitúcií. Dokonca výmena názorov medzi bývalými spravodajskými kolegami otvára priestor na vzájomne užitočné porovnania i spoločné závery a riešenia budúcich potenciálnych problémov.

Myslím si, že osobitné ocenenie si zasluhuje skutočnosť, že na tomto sympóziu sa stretávajú nielen zástupcovia civilných spravodajských zložiek, ale vystupujú tu aj predstavitelia vojenských spravodajských služieb – a prezentuje sa tu aj problematika vzťahu medzi spravodajskými službami a políciou, čo zodpovedá tendencii zbližovania spravodajskej činnosti a aktivít špecializovaných policajných útvarov, ktoré sa zameriavajú na závažné formy kriminality. Určite sa to bude vnímať ako pozitívny signál procesu porozumenia vzájomných špecifík, čo môže prispieť ku kvalitnejšej úrovni spolupráce policajných a spravodajských zložiek. Môže to tiež pomôcť realizácii Európskeho modelu kriminálneho spravodajstva na Slovensku.

Vážené dámy, vážení páni!

Dovolil by som si vyzdvihnúť, že Asociácii bývalých spravodajských dôstojníkov a Fakulte práva Paneurópskej vysokej školy sa podarilo založiť tradíciu medzinárodných sympózií venovaných problematike spravodajských služieb. Už siedmy rok otvárate niektoré pálčivé témy a bez zábran a predsudkov komunikujete s predstaviteľmi vlády i opozície v záujme toho, aby ste zapojili do vášho úsilia o zdokonaľovanie efektívne fungujúceho a zákonného spravodajského systému Slovenskej republiky každého, kto má potenciál takéto úsilie pozitívne ovplyvniť. Pokračujte vo svojich plánoch a predsavzatiach, aby neriešené problémy nezostávali iba v kuloároch spravodajskej komunity – ak sa týkajú záujmov celej demokratickej spoločnosti.

Prajem vám – vážené dámy, vážení páni – veľa originálnych myšlienok, čestnej konfrontácie protichodných nápadov a postrehov – i sebakritickú reflexiu, ktorá by mala byť neodmysliteľnou výbavou všetkých spravodajských dôstojníkov a špecialistov, zaoberajúcich sa aj temnými stránkami remesla „plášťa a dýky“ – ako bola metaforicky pomenovaná spravodajská profesia v časoch tzv. studenej vojny.

Želám vám veľa úspechov!

 

Ing. Pavol Abrhan,
predseda Osobitného kontrolného výboru
Národnej rady Slovenskej republiky
na kontrolu činnosti Slovenskej informačnej služby
 

 

Vážené dámy, vážení páni !

Máte dnes zvlášť zaujímavú tému. Na Slovensku aj zvlášť aktuálnu, lebo po viacnásobných odkladoch vláda avizuje, že predloží nový zákon o spravodajských službách. Pokúsim sa spojiť obidve témy v tom časovom limite, na ktorý som bol organizátormi oslovený. Teda tému vášho sympózia: skúsenosti s fungovaním spravodajských služieb v postkomunistických krajinách. A novú zákonnú úpravu ich fungovania, ktorá ma v tomto období zaujíma, a ktorá by mala - okrem iného - tieto skúsenosti nejakým spôsobom reflektovať, a užitočne rozvíjať.

Väčšina ľudí v tejto sále si uvedomuje absolútne nezastupiteľné miesto spravodajských služieb pre samu existenciu štátu. Väčšina ľudí mimo tejto sály v našej krajine si myslí, že by sme sa bez nich hádam aj obišli.

Väčšina ľudí v tejto sále, alebo povedzme významná časť, by vedela povedať, keby mohla, aj zaujímavé výsledky práce slovenských spravodajských služieb. Pre väčšinu ostatných ľudí mimo tejto sály na Slovensku sa spravodajské služby spájajú akurát so škandálmi.

Pokiaľ ide o nás politikov, budem s tou väčšinou a menšinou opatrný. Z pochopiteľných dôvodov. Poviem iba, že niektorí zdieľajú plus mínus väčšinový názor verejnosti. A niektorí majú pre spravodajské služby väčšie pochopenie. Hoci treba dodať, že aj medzi politikmi boli v minulosti a sú aj v prítomnosti takí, ktorí majú toto pochopenie z rôznych dôvodov.

Hovorím predovšetkým o obraze spravodajských služieb vo verejnosti. Ten obraz je tiež súčasťou ich fungovania - a teda témy vášho sympózia. Znova - z pochopiteľných dôvodov - budem radšej opatrný, že kto má väčší a kto menši podiel na tomto obraze. Či politici. Alebo samotné spravodajské služby. Alebo verejnosť, respektíve jej strážni psi, teda médiá. Povedzme, že všetci, aby si každý mohol myslieť, že tí druhí viac - a ja aby som si nenarobil nepriateľov.

Zázračné riešenie neexistuje. Ale je nevyhnutným predpokladom vytvoriť také mechanizmy dohľadu a kontroly, ktoré budú vecne správne, efektívne, nebudú ohrozovať činnosť služieb, ale stanú sa pre verejnosť dôveryhodné. Domnievam sa, že návrh nového zákona ich zatiaľ neobsahuje. Mám na mysli tú pracovnú verziu, ako ju poznajú aj niektorí z vás na tomto sympóziu.

Myslím si, že u nás na Slovensku máme dosť špecifické skúsenosti s fungovaním spravodajských služieb. Predpokladám, že o tom dnes bude tiež reč. A určite reč príde aj na to, že špecifické skúsenosti majú u nás aj spravodajské služby s adresátmi ich práce: teda s politikmi.

Pre mňa dnes v role zákonodarcu, s prioritou na bezpečnostnú oblasť, sú však podstatné odpovede na otázky. Napríklad.

Budeme na Slovensku definovať úlohy spravodajských služieb - civilnej aj vojenskej - v oblasti zbierania a analýzy informácií? Alebo ich plne transformujeme na bezpečnostné agentúry s právomocami vykonávať bezpečnostné operácie? Vrátane represívnych opatrení. Lebo to, čo sa javí v legislatíve ako slovo-dve, to je v praxi úplne iná filozofia a iný výkon.

Alebo iná otázka. Doteraz pracovali civilná a vojenské služby - donedávna dve, dnes už zlúčené - prakticky samostatne. Možno sa toho niekto dnes dotkne: aké sú skúsenosti a nakoľko to bolo efektívne? Návrh nového zákona predpokladá inštitucionálnu koordináciu oboch služieb. Bude to nesporný pokrok, ale úlohy oboch služieb definované zákonom sa naďalej majú prakticky prekrývať. Pre mňa otázka znie: Bude táto koordinácia stačiť - alebo by sme mali presnejšie vymedziť rozsah úloh medzi obe spravodajské služby?

Vážené dámy, páni,
ospravedlňujem sa, ak sa niekomu zdá, že som zašiel do detailov v úvodnom slove, ktoré bolo možno myslené zo strany organizátorov skôr ako nejaká zdravica. Priznám sa, že som celkom vedome zneužil príležitosť vystúpiť, ktorú mi ponúkli.

Tých otázok je viac a ja chcem využiť príležitosť a požiadať každého z vás, kto má skúsenosti a záujem - moje dvere poslanca a predsedu Osobitného kontrolného výboru Národnej rady SR na kontrolu činnosti Vojenského spravodajstva sú otvorené.

Mnohí z vás ma poznáte, viete, že bezpečnostnú problematiku a tému spravodajských služieb osobitne považujem za tabu pre vytĺkanie politického kapitálu. Ale vecnú debatu viesť musíme, lebo nový zákon o fungovaní služieb je na ceste. A s ním aj veľa otázok.

Ďakujem za pozornosť!

 

Mgr. Martin Fedor,MEconSc.,
predseda Osobitného kontrolného výboru
Národnej rady Slovenskej republiky
na kontrolu činnosti Vojenského spravodajstva

 

L. Pokorný: Zákon o FBIS - první zákonná úprava zpravodajských služeb v Československu

 

JUDr. Ladislav Pokorný, Ph.D. (1957) – Absolvoval studia práva na Právnické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. Dlouhodobě se věnuje problematice trestního práva ve srovnávací perspektivě, problematice práva v oblasti bezpečnosti a právním aspektům činnosti zpravodajských služeb. Ve zpravodajské komunitě pracuje od roku 1991. Intenzivně se věnuje pedagogické činnosti, vyučuje na Právnické fakultě a na Fakultě sociálních studií Masarykovy Univerzity v Brně a na Policejní akademii České republiky v Praze. Je autorem řady odborných publikací, mj. monografie „Zpravodajské služby” (Auditorium, Praha 2012).

Zákon č. 244/1991 Sb., o Federální bezpečnostní informační službě a o používání zpravodajských prostředků (dále jen „zákon o FBIS“) byl prvním ve svém oboru na území bývalého Československa a znamenal začátek zcela nové éry v činnosti zpravodajských služeb. Přestože jeho účinnost měla krátké trvání vzhledem k historickému vývoji, který vedl k rozdělení československé federace, znamenal významný předěl v právní úpravě zpravodajských služeb a založil novou éru v chápání jejich poslání a činnosti. Přinesl řadu nových a zásadních myšlenek, ve kterých se promítly moderní principy chápání postavení zpravodajských služeb v demokratické společnosti. Řada z těchto principů zůstala a stala se pevnou součástí zpravodajské legislativy dosud, některé vzaly v dalším vývoji za své. Kromě samotné zákonné formy právní úpravy a explicitního vyjádření zásady ústavnosti a zákonnosti v činnosti služby, bylo vskutku revolučním krokem především konkrétní vymezení oblastí, které byly svěřeny do působnosti zpravodajských služeb, zákonné vymezení jednotlivých druhů specifických prostředků získávání informací a podmínek jejich oprávněného použití, a zavedení vnější kontroly zpravodajských služeb včetně kontroly parlamentní. Žádný z těchto principů v předchozím období nebyl aplikován a právní úprava zpravodajské činnosti měla podobu vnitřních předpisů ministerstva vnitra, které navíc byly s ohledem na jejich obsah utajované, tedy nesplňovaly ani minimální požadavky na dostupnost, nemluvě o jasnosti a předvídatelnosti právní úpravy.

Zákon o FBIS, který jako první tyto v našich podmínkách zcela nové požadavky uplatnil, zahájil období zpravodajské legislativy, která postupně nově nastavila právní rámec, vymezující existenci a činnost zpravodajských služeb způsobem, který je pro demokratické právní státy standardní.

Zpravodajské služby jsou standardní součástí systému orgánů každého státu, jsou jedním z atributů jeho suverenity. Zpravodajská činnost je jednou ze standardních činností státu, kterou jsou realizovány a naplňovány jeho bezpečnostní funkce a v níž se projevuje ústavní uspořádání státu. Je integrální součástí vládnutí, přičemž reflektuje charakter národních ústav společenství, jejichž je součástí. 1

Jedním ze základních principů uplatňovaných ve zpravodajství a ve zpravodajských službách demokratických států, je princip podřízenosti ústavě, zákonům a dalším obecně závazným právním předpisům. Vývoj názorů na podobu zajišťování zpravodajských funkcí státu se pak projevuje mj. v právní úpravě existence, postavení a činnosti zpravodajských služeb, a to z hlediska samotné existence této úpravy, její formy a její obsahové kvality.

Samotná právní úprava postavení a činnosti zpravodajských služeb má velmi rozmanitou podobu, která je odlišná stát od státu a významně se proměňuje i v čase. Zpravodajské služby se od sebe v různých zemích odlišují, a to často i významně a v podstatných náležitostech, jakými jsou působnost, funkce i druhy a rozsah oprávnění jim svěřených k naplňování úkolů v oboru jim vymezené působnosti. „Jsou institucionálně a funkčně asymetrické, nesouměřitelné co do pravomocí, rozpočtů a vlivu ve své zemi,“2 což je odrazem odlišné historické zkušenosti a vývoje v konkrétních zemích3. Při studiu charakteru a povahy zpravodajských služeb je nezbytné zkoumat, jak se jednotlivé národní systémy vztahují ke společenským, politickým, ekonomickým a kulturním podmínkám, v jejichž rámci se vyvíjejí. 4

Obecně zhruba v posledním čtvrtstoletí platí, že existuje zjevná tendence vyžadující podřízení právní úpravy parlamentní legislativě, tedy požadavek, aby postavení, působnost a oprávnění zpravodajských služeb byly stanoveny zákonem, i když společný základ pro tento požadavek neexistuje ani v rámci Evropy.5 Tato tendence ve spojení s přelomovými společenskými změnami v roce 1989 vedla i u nás v oblasti zpravodajských služeb k nastartování cesty směřující ke standardnímu nastavení zpravodajských činností a zpravodajských služeb odpovídajícímu principům demokratického právního státu. I u nás byla nastolena aktuální a urgentní potřeba vytvoření systému standardních zpravodajských služeb odpovídající standardům rozvinutých demokratických zemí. Hlavními požadavky na novou právní úpravu se stal požadavek na zákonnou formu právní úpravy, včetně výslovné úpravy podmínek používání zpravodajských prostředků, požadavek na absenci jakýchkoli výkonných pravomocí policejního typu, na podrobení parlamentní kontrole, a z hlediska institucionálního to byl požadavek na vymanění zejména civilní vnitřní služby z působnosti resortu Ministerstva vnitra. 6

Nastolené požadavky však nebylo možno realizovat okamžitě, legislativní proces, navíc ještě v oblasti dosud neupravené a také velmi senzitivní, vyžádal určitou dobu příprav a nebyl bez komplikací.7 Už během této doby však byly podniknuty kroky, které bylo možno realizovat jinou než zákonnou formou, a které připravily půdu pro vytvoření první zákonem zřízené zpravodajské služby, jejíž postavení, činnost a oprávnění včetně zpravodajských prostředků, bylo provedeno zákonem – tedy Federální bezpečnostní informační služby.

Prvním krokem směřujícím k naplnění požadavku na vytvoření zpravodajské služby obvyklé ve standardních demokratických systémech, bylo zřízení Úřadu FMV pro ochranu ústavy a demokracie FMV (ÚOÚD) v únoru 1990 rozkazem MV ČSSR č. 16 z 31. 1. 1990. Už v názvu tohoto úřadu byla patrná určitá inspirace německým modelem Spolkového úřadu pro ochranu ústavy,8 kterou lze do určité míry vystopovat i v podobě české právní úpravy dosud – viz užší pojetí mandátu zpravodajských služeb ve smyslu nikoli proaktivního charakteru jejich činnosti, aplikace oddělovacího imperativu ve vztahu zpravodajských služeb a policejních orgánů, absence výkonných pravomocí, apod.

ÚOÚD existoval jen do konce roku a byl zrušen k 31. 12. 1990, kdy byl rozkazem federálního ministra vnitra Jána Langoše transformován na Federální informační službu FMV (FIS FMV), která převzala úkoly ÚOÚD.9 FIS existovala do konce června 1991. Obě tyto instituce – ÚOÚD a FIS - byly nicméně nadále součástí Federálního ministerstva vnitra a jejich postavení nebylo upraveno zákonem.

Na podobu a genezi právní úpravy má významný vliv také skutečnost, že existuje významná odlišnost v podobě právní úpravy vnitřních a vnějších zpravodajských služeb vyplývající z rozdílného teritoriálního a věcného určení jejich působnosti a povahy jejich činnosti. Zatímco v případě vnitřních služeb platí, že požadavek přesné a podrobné právní úpravy je zpravidla bezezbytku aplikován, v případě služeb vnějších, jejichž činnost v zásadě probíhá mimo jurisdikci vlastního státu, bývá právní úprava výrazně obecnější, vágněji formulovaná, resp. pouze rámcová. Jen velmi stručná právní úprava tak není v případě vnějších služeb nikterak neobvyklá, legislativa je ochotna ponechat jim do určité míry volnost jednání a volnější režim kontroly. V důsledku toho také dochází k tomu, že právní úprava vnitřních služeb vždy časově předchází úpravu služeb vnějších. V zemích, kde zákonná právní úprava dosud nebyla provedena, byla vždy jako první upřednostněna úprava služeb vnitřních. Politici – zákonodárci zpravidla preferují právní úpravu vnitřních služeb před vnějšími i proto, že činnost těchto služeb se bezprostředněji dotýká občanů – voličů. Proto také i u nás měla jednoznačně prioritu příprava právní úpravy existence a činnosti vnitřní (bezpečnostní) služby před úpravou služby (služeb) vnější. Prvním schváleným zákonem o zpravodajských službách se tak i u nás logicky stal zákon upravující službu vnitřní (a civilní). Krátce nato následovala úprava vnitřní vojenské zpravodajské služby – Vojenského obranného zpravodajství (zák. č. 67/1992 Sb., o VOZ), k úpravě vnějších služeb pak došlo až v roce 1994 přijetím tzv. střechového zákona – zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, který obsahoval komplexní úpravu všech zpravodajských služeb České republiky.10

V té době byl tedy již legislativně připravován návrh zákona, který by upravoval existenci a činnost samostatné nevojenské zpravodajské služby s vnitřní působností. Zákon č. 244/1991 Sb., o Federální bezpečnostní informační službě a o používání zpravodajských prostředků, byl Federálním shromážděním ČSFR přijat dne 29. května 1991 (s účinností od 1. července 1991). V tomto zákoně zároveň již nalezly své vyjádření i naléhavé požadavky na absenci jakýchkoli výkonných pravomocí zpravodajské služby a na její oddělení od resortu vnitra. Poprvé byla v zákonné formě upravena působnost zpravodajské služby a především věc dosud zcela nevídaná – zpravodajské prostředky, tedy specifické prostředky získávání informací včetně zpravodajské techniky, poprvé se v něm také pro označení lidských zdrojů informací objevil termín „osoba jednající ve prospěch“ zpravodajské služby.

Federální bezpečnostní informační služba (FBIS) byla tímto zákonem zřízena a charakterizována jako zpravodajský orgán České a Slovenské federativní republiky, který plnil úkoly ve věcech vnitřního pořádku, bezpečnosti státu a jeho ústavního zřízení v rozsahu stanoveném zákonem. Hned v ustanovení § 1 byl explicite zakotven princip ústavnosti a zákonnosti. Bylo stanoveno, že FBIS se ve své činnosti řídí ústavními zákony, zákony a ostatními obecně závaznými právními předpisy, a dále, že práva a svobody občanů lze prostředky FBIS omezit jen v rozsahu a způsobem stanoveným tímto zákonem.

Působnost FBIS

Působnost FBIS byla vymezena tak, že FBIS byla dle zákona povolána získávat, soustřeďovat a vyhodnocovat informace:

  • důležité pro ochranu ústavního zřízení,
  • o činnosti cizích zpravodajských služeb,
  • týkající se terorismu organizovaného ve spojení s cizinou,
  • o činnosti proti bezpečnosti státu a důležité pro ochranu hospodářských zájmů státu.

 

FBIS bylo dáno do vínku dále spolupůsobit při ochraně státního tajemství a byla též povolána v oboru své příslušnosti plnit další úkoly, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, jíž je ČSFR vázána.

Místo FBIS v systému orgánů státu

FBIS byla povinna předávat:

  • ústavním orgánům ČSFR, ČR a SR významné informace, které tyto orgány potřebují pro své rozhodování, a
  • příslušným státním orgánům nezbytné informace, které tyto orgány potřebují k zamezení protiústavní a protiprávní činnosti.

 

FBIS byla v návaznosti na tehdejší federální ústavní uspořádání povinna podávat na jejich žádost zprávy z oboru své působnosti prezidentu ČSFR, třem vládám (vládě ČSFR, vládě ČR a vládě SR) a třem parlamentům (Federálnímu shromáždění, České národní radě a Slovenské národní radě). Při plnění svých úkolů spolupracovala FBIS zejména s Radou obrany státu a orgány státní správy ČSFR, ČR a SR.

Obavy z případného zneužití nové zpravodajské služby vedly v té době významnou část politiků k představě, že je třeba zakotvit novou službu nikoli výlučně do sféry moci výkonné, ale někam do prostoru mezi mocí výkonnou a mocí zákonodárnou. Tomu pak odpovídala i úprava jmenování ředitele a jeho odpovědnosti, vztah k jednotlivým ústavním orgánům i úprava způsobu kontroly FBIS.11

Ředitel FBIS tak byl ze své funkce odpovědný Federálnímu shromáždění. To však nebylo povoláno ředitele FBIS jmenovat. Jmenování ředitele FBIS zákon svěřil prezidentu ČSFR, který tak mohl učinit na návrh vlády ČSFR. Na návrh vlády ČSFR nebo Federálního shromáždění mohl prezident ředitele FBIS odvolat.

 

V případě FBIS byla zpravodajská služba poprvé podrobena parlamentní kontrole, a tato kontrola byla upravena zákonnou formou. Kontrolu FBIS vykonávalo Federální shromáždění, které k tomuto účelu zřídilo zvláštní kontrolní orgán. Kontrolní orgán se skládal ze tří až čtyř členů zvolených Sněmovnou lidu z poslanců Sněmovny lidu a ze tří až čtyř členů zvolených Sněmovnou národů z poslanců Sněmovny národů. Zákon poměrně podrobně upravil oprávnění členů tohoto kontrolního orgánu a povinnosti ředitele FBIS vůči kontrolnímu orgánu. Členové kontrolního orgánu měli právo vstupovat do objektů a zařízení FBIS.

Ředitel FBIS byl povinen kontrolnímu orgánu předkládat: statut FBIS, usnesení vlády, kterými vláda uložila FBIS úkoly v rozsahu její působnosti, stejnopisy požadavků prezidenta, Federálního shromáždění, České národní rady, Slovenské národní rady, vlády ČSFR, vlády ČR a vlády SR, podklady potřebné ke kontrole plnění rozpočtu FBIS a předpisy, jimiž upravil zaměření, organizaci a početní stavy FBIS, vztahy nadřízenosti a podřízenosti a výkon služby, používání zpravodajských prostředků, druhy a způsoby evidence osob a vztahy součinnosti a spolupráce s dalšími bezpečnostními složkami. Na jeho požádání ředitel předkládal kontrolnímu orgánu zprávu o výsledcích činnosti FBIS dle § 3 (předávání informací ústavním a příslušným státním orgánům) a dle § 4 odst. 4 (plnění úkolů uložených vládou ČSFR12) a zprávu o použití zpravodajských prostředků ve věcech a případech, ve kterých FBIS svou činnost již ukončila. Průběžně ředitel předkládal kontrolnímu orgánu souhrnnou informaci obsahující počet případů a věcí, v nichž je FBIS činná z vlastního podnětu nebo z podnětu ústavního orgánu.

Měl-li kontrolní orgán za to, že činnost FBIS nebo jejich příslušníků nezákonně zkracuje nebo ruší něčí práva, byl oprávněn požadovat od ředitele potřebné vysvětlení včetně písemných materiálů a všech údajů, které byly o takové osobě v evidencích FBIS vedeny. Kontrolní orgán byl také oprávněn řediteli nařídit, aby ukončil činnost, která přesahuje působnost FBIS anebo která je nezákonná; byl oprávněn mu nařídit, aby všechny údaje vedené v evidencích FBIS, které přesahují působnost FBIS nebo které byly získány neoprávněně nebo které jsou nepravdivé, uložil tak, aby k nim nikdo, s výjimkou soudu neměl přístup. Každé porušení zákona příslušníky FBIS, které kontrolní orgán zjistil při své činnosti, byl povinen oznámit Federálnímu shromáždění a generálnímu prokurátorovi ČSFR; podle povahy věci jej oznamoval i vládě ČSFR.

Oprávnění FBIS

FBIS byla oprávněna při plnění svých úkolů požadovat od státních orgánů účinnou pomoc a informace související se zabezpečením a plněním jejích úkolů v oboru její působnosti. Státní orgány byly povinny požadovanou pomoc a informace poskytnout, pokud jim v tom nebránily důvody stanovené jinými obecně závaznými právními předpisy (§ 29).

FBIS byla v oboru své působnosti oprávněna používat zpravodajské prostředky, jimiž byly: zpravodajská technika, osoby jednající ve prospěch FBIS, krycí doklady a sledování.

Zpravodajskou technikou se rozuměly zejména elektronické, fotochemické, chemické, fyzikálně chemické, radiotechnické, optické, mechanické a jiné technické prostředky a zařízení nebo jejich soubory, používané utajeným způsobem při a) vyhledávání, otevírání a zkoumání dopravovaných zásilek a provádění jejich vyhodnocení za využití kriminalistických metod, b) odposlouchávání a zaznamenávání telekomunikačního provozu, c) pořizování obrazových, zvukových nebo jiných záznamů v případech, kdy je FBIS používá ke zjišťování skutečností v rozsahu své působnosti. Zpravodajskou techniku mohla FBIS v oboru své působnosti použít jen na základě předchozího písemného povolení k použití zpravodajské techniky vydaného prokurátorem13 a pouze v případech, kdy odhalování a dokumentování činností, pro něž má být použita, je jiným způsobem neúčinné nebo podstatně ztíženo. Použití zpravodajské techniky smělo omezit nedotknutelnost obydlí, listovního tajemství a tajemství dopravovaných zpráv jen v nezbytně nutné míře. Dobu trvání použití zpravodajské techniky mohl prokurátor stanovit nejdéle na dobu 6 měsíců; tuto dobu mohl na základě nové žádosti prodloužit, pokaždé však nejvýše o dalších 6 měsíců. Informace získané použitím zpravodajské techniky mohly být použity pouze v oboru působnosti FBIS a v souladu s ustanoveními o vedení evidencí osob.

Osobou jednající ve prospěch FBIS se rozuměla fyzická osoba, která dobrovolně, utajeným způsobem poskytuje služby FBIS při plnění úkolů v její působnosti. Evidenci osob jednajících ve prospěch FBIS mohla FBIS vést pouze po dobu plnění jednotlivých úkolů, údaje z těchto evidencí musely být po splnění úkolů zničeny. Bližší úprava podrobností zapojování osob jednajících ve prospěch FBIS do jednotlivých případů byla svěřena řediteli FBIS.

Krycími doklady se rozuměly listiny a předměty sloužící k utajení skutečné totožnosti příslušníka FBIS, který plní úkoly v oboru její působnosti. Krycími doklady nesměly být průkazy poslanců zákonodárných sborů a služební průkazy soudců a prokurátorů. Krycí doklady vydávala FBIS na základě rozhodnutí ředitele.

Úprava způsobu a evidence sledování byla svěřena řediteli FBIS. Ředitel FBIS nebo jím pověřený příslušník také byl povolán rozhodovat o použití sledování FBIS k plnění úkolů v oboru její působnosti.

Vedení evidencí osob FBIS bylo upraveno v hlavě čtvrté zákona o FBIS. FBIS byla oprávněna v oboru své působnosti ve svých evidencích uchovávat a využívat údaje o osobách, jestliže a) existovalo podložené podezření ze snah nebo činností v oboru její působnosti, b) bylo to potřebné ke zjištění a zhodnocení snah nebo činností zahrnutých do působnosti FBIS. Údaje o chování nezletilých mladších 15 let nesměly být vkládány do evidencí. Údaje o chování nezletilých starších 15 let musely být po dvou letech od vložení přezkoumány a nejpozději po pěti letech uloženy tak, aby k nim nikdo jiný než soud neměl přístup, ledaže by po dovršení zletilosti těchto osob k nim získala FBIS v oboru své působnosti další poznatky. Pokud údaje o osobách uchovávané v evidencích FBIS již nebyly k plnění úkolů FBIS potřebné, nebo pokud k tomu byl jiný zákonný důvod, uložila FBIS tyto údaje způsobem, který zabránil každému, s výjimkou soudu, přístup k těmto údajů. FBIS byla povinna zabezpečit ochranu údajů obsažených v evidencích osob před vyzrazením, zneužitím, poškozením anebo zničením.

Příslušníci FBIS

Úkoly FBIS plnili příslušníci, kteří byli k FBIS ve služebním poměru, na který se přiměřeně vztahoval zvláštní předpis, jímž byl zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků SNB. Příslušníkem FBIS mohl být pouze občan ČSFR starší 21 let, občansky bezúhonný, mající odpovídající zdravotní a odborné předpoklady pro výkon služby. Příslušnost k FBIS prokazovali příslušníci služebním průkazem s evidenčním číslem a ústním prohlášením: „Federální informační služba“. Příslušníci FBIS podléhali pravomoci vojenských soudů. Ze zákona nesměli být členy politických stran nebo politických hnutí a nesměli se aktivně zúčastňovat jejich činnosti a působit v jejich prospěch. Příslušníci dále nesměli být členy orgánů společností, které se zabývají výdělečnou činností.

Příslušníci FBIS (a každý, kdo plnil úkoly na základě zákona o FBIS), byli také povinni zachovávat povinnost mlčenlivosti o skutečnostech tvořících předmět státního tajemství, o kterých se dověděli v souvislosti s činností FBIS. Této povinnosti mohli být zproštěni ředitelem na základě žádosti orgánů činných v trestním řízení.

Příslušníkům FBIS bylo zákonem explicitně upraveno oprávnění:

  • zjišťovat potřebné informace při plnění služebních úkolů, přičemž nikdo nesměl být k podání informace nucen, a
  • nosit zbraň a použít ji v mezích zákona, aby v případě nutné obrany odvrátil útok vedený proti jeho osobě nebo mu bezprostředně hrozící nebo útok na život jiné osoby, resp. nelze-li jinak odvrátit nebezpečný útok, který ohrožuje chráněný objekt, uzavřený střežený prostor nebo chráněnou osobu po předchozí marné výzvě, aby bylo od útoku upuštěno.

 

Zrušení FBIS

Vzhledem k rozdělení ČSFR k 31. 12. 1992, neměl zákon o FBIS dlouhého trvání a k témuž datu byla zrušena i FBIS. Stalo se tak zákonem č. 543/1992 Sb., o zrušení Federální bezpečnostní informační služby. Tento zákon řešil zejména otázky rozdělení nemovitého a movitého majetku a majetkových práv a závazků, ke kterým příslušelo právo hospodaření FBIS, mezi Českou a Slovenskou republiku (v poměru dva ku jedné). Dále řešil rozdělení informací v evidencích, předání spisové agendy a také vypořádání služebních a pracovněprávních vztahů. Informace zařazené do evidencí FBIS se rozdělily mezi příslušné orgány České a Slovenské republiky podle dohody uzavřené mezi těmito orgány s respektováním státněbezpečnostních zájmů obou republik. Služební poměry příslušníků, pracovní poměry pracovníků a pracovní vztahy na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr skončily uplynutím dne 31. prosince 1992.

Následný vývoj

Vývoj právní úpravy činnosti zpravodajských služeb pak pokračoval stejným směrem, tedy úpravou pouze vnitřního zpravodajství – zákonem č. 527/2002 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky14 a v případě Vojenského zpravodajství pak Vojenského obranného zpravodajství zákonem č. 67/1992 Sb., ale už v průběhu této doby probíhaly přípravy nové komplexní právní úpravy zpravodajských služeb, která se měla dále přiblížit k naplnění požadavků na obsahovou kvalitu právní úpravy.

Zákonodárce dospěl k závěru, že dosavadní právní regulace zpravodajských služeb České republiky vykazuje zřejmé znaky nedostatečnosti. Vytýkal jí konkrétně, že:15

  • zákon o VOZ upravuje pouze část vojenské zpravodajské aktivity tzv. kontrarozvědného charakteru a nezahrnuje úpravu zahraniční zpravodajské činnosti (Vojenské zpravodajské služby)
  • ÚZSI není dosud zřízen zákonem
  • úprava odpovědnosti státních orgánů za činnost zpravodajských služeb, způsobu úkolování a kontroly těchto služeb se u jednotlivých zpravodajských subjektů značně liší.

 

To vše vedlo k vyslovení závěru, že uvedený stav nedostatečnosti právní úpravy vede v důsledku k nepřehlednosti zpravodajského systému České republiky, k problémům v řízení, dělbě působnosti a v koordinaci činnosti zpravodajských služeb. Z legislativního hlediska se jako nežádoucí rovněž jevila absence právní úpravy zpravodajských služeb pro zahraniční zpravodajství.

Předložený návrh zákona o zpravodajských službách na základě toho předpokládal zejména:16

  1. vymezit rozsah struktury bezpečnostního zpravodajství České republiky uzavřeným počtem třech zpravodajských služeb (BIS, ÚZSI a Vojenského zpravodajství)
  2. konstituovat zpravodajské služby jako informační servis výkonné moci, tzn. především vlády, která je plně odpovědná za bezpečnost České republiky. Jestliže je vláda, jako vrcholný orgán výkonné moci, nositelem odpovědnosti, musí být vybavena pravomocí řídit zpravodajský systém. Znamená to oprávnění jmenovat vedoucí pracovníky služeb, ukládat službám úkoly, vykonávat kontrolu a koordinovat jejich činnost,
  3. upustit od uskutečňování přímého vztahu Parlamentu a zpravodajských služeb. Uvedený vztah se transformuje do polohy vztahu moci zákonodárné a moci výkonné v dané oblasti, který je naplňován pomocí zvláštního orgánu Poslanecké sněmovny pro zpravodajské služby,
  4. stanovení úkolů zpravodajských služeb tak, aby nedocházelo k nežádoucímu překrývání působnosti těchto služeb. Tomu odpovídá rovněž návrh na úpravu způsobu uskutečňování spolupráce mezi službami na základě vzájemných dohod a spolupráce s cizími zpravodajskými službami pouze se souhlasem vlády,
  5. sjednocení úpravy podávání zpráv zpravodajskými službami a ukládání úkolů těmto službám a zároveň sjednocení režimu poskytování informací zpravodajským službám orgány veřejné správy,
  6. vypořádat se s poměrem navrhovaného zákona k platné právní úpravě zpravodajských služeb kombinací derogace a zvláštní úpravy pro zpravodajské služby nebo jejich součásti (tzv. rozvědného charakteru), u kterých nebude vytvářena vlastní pozitivně právní úprava.

 

Pro srovnání je možno uvést doporučení, která později shrnul DCAF17 jako okruh oblastí, které by měly být upraveny národním právem, tímto výčtem:18

  • základní poslání (mission) zpravodajských služeb
  • oblasti odpovědnosti těchto služeb
  • limity jejich kompetencí
  • metody činnosti a omezení stanovená pro jejich aktivity
  • obecné organizační struktury
  • vzájemné vztahy mezi zpravodajskými (vnějšími) a bezpečnostními (vnitřními) službami sdruženými ve zpravodajské komunitě
  • prostředky, jimiž budou služby kontrolovány a podrobeny odpovědnosti
  • mechanismus exekutivní a soudní kontroly a přezkumu a parlamentnímu dohledu
  • zákonné prostředky poskytnuté/zajištěné k jednání ohledně stížností v případech porušení práv.

 

Je zjevné, že právní úprava FBIS, BIS ČR a VOZ všechny tyto požadavky nesplňala, respektive je neupravovala v žádoucí hloubce a šíři. Nicméně základní požadavky na zpravodajské služby demokratického typu již zákon o FBIS obsahoval a do určité míry se blížil i požadavkům na obsahovou kvalitu právní úpravy, které jsou obsaženy v relevantních rozhodnutích (case law) Evropského soudu pro lidská práva – jimiž jsou zejména její dostupnost, jasnost a předvídatelnost.19

Teprve zákony č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky a č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, pak obsahovaly relativně komplexní úpravu, kterou byla završena etapa konstituování standardní právní úpravy systému zpravodajských služeb České republiky.

Ani tímto právním stavem však přirozeně nebyl vývoj právní úpravy zpravodajských služeb v České republice ukončen. Od přijetí základní právní úpravy v roce 1994 téměř každá vláda proklamovala záměr provést reorganizaci a zefektivnění systému zpravodajských služeb. V průběhu doby se objevily legislativní návrhy např. na přijetí zákona o kontrole zpravodajských služeb, a také v rámci odborné diskuse byly formulovány návrhy zabývající se úpravou struktury zpravodajských služeb.20 S výjimkou vytvoření jednotného Vojenského zpravodajství zákonem č. 289/2005 Sb., však žádná legislativní změna neprošla. Bez konkrétního výsledku proběhl kolem roku 2000 tzv. audit zpravodajských služeb.

Z principů, které poprvé v našich podmínkách zavedl právě zákon o FBIS, a z nichž právní úprava zpravodajských služeb ČR i ve svém dalším vývoji vycházela, jde o především o zákonnou formu této úpravy, explicitní vymezení působnosti služby, taxativní výčet a podrobnou úpravu specifických prostředků získávání informací a podmínek jejich použití a zakotvení vnější kontroly včetně kontroly parlamentní. Naopak v dalším vývoji došlo k odstoupení od představy o podřízenosti, resp. odpovědnosti zákonodárné moci – již v případě BIS ČR se její postavení v systému státních orgánů ve srovnání s FBIS posunulo blíže k systému orgánů exekutivy.


1 — Srov. Herman, M. Intelligence Services in the Information Age. Frank Cass Publishers, London, 2001, s. 138.

2 — Zeman, P.: Spolupráce zpravodajských služeb v EU a její limity. In: Závěšický, J. (ed.): Evropská unie a její bezpečnost. Vybrané problémy evropské bezpečnosti. Mezinárodní politologický ústav MU, Brno, 2006, s.8.

3 — Viz Zetocha, K.: Úvod do studia zpravodajských služeb. Vojenské rozhledy. Teoretický časopis Armády ČR, 2006, číslo 1, s. 60.

4 — Srov např. Gill P. „Knowing theself, knowing the other“: the comparative analysis of security inteligence. In Loch K. Johnson (ed.) Handbook of Intelligence Studies. Routledge, New York, 2007, s. 82-83.

5 — Viz Služby vnitřní bezpečnosti v Evropě. Rada Evropy. Evropská komise pro demokracii prostřednictvím práva (European Commission for Democracy through law). Zpráva přijatá Benátskou komisí v únoru 1998. No 039/97, CDL (1998)011. Dostupné z: www.venice.coe.int/site/dynamics/N_Opinion_ef.asp?L=E&OLD=39

6 — O průběhu transformace civilního zpravodajství po roce 1989 více Zeman, P.: Transformace zpravodajských služeb v Československu a České republice. In Veselý, L. (editor): Zkušenosti české transformace. Praha, 2005. K vývoji zpravodajských služeb ČR více též Zetocha, K. Zpravodajské služby v nové demokracii. Česká republika. Společnost pro odbornou literaturu, Barrister&Principal, Brno, 2009.

7 — Např. bývalý ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace z let 1993-1998 Oldřich Černý k tomu uvádí: „Přes tento univerzální konsensus trvalo hrozně dlouho, než vznikl první zákon o Federální bezpečnostní informační službě, a není vůbec náhodou, že vznikl díky iniciativě skupiny poslanců a nikoliv díky legislativní iniciativy vlády.“ Tehdy se totiž ukazovalo, že „..vláda se nemá k tomu, aby připravila a předložila do parlamentu příslušnou legislativu a .. politici všeobecně se o zpravodajské služby zajímají pouze tehdy, když jejich „skandály“ začaly plnit titulní stránky deníků.“ Černý, O. Zpravodajské služby a uživatelé zpravodajských informací. In Ľudský faktor v spravodajských službách. Sborník příspěvků ze sympózia 9. prosince 2009. BVŠP-ABSD, Bratislava, 2009, s. 57.

8 — Bundesamt für Verfassungschutz (BfV)

9 — Na rozdíl od ÚOÚD však FIS např. nedisponovala vlastními útvary, které se zabývaly sledováním a zpravodajskou technikou, a které přešly pod federální policii, a musela tyto útvary znovu vybudovat. Viz Zeman, P.: České zpravodajské služby po roce 1989. Balabán, M., Stejskal, L. a kol. Kapitoly o bezpečnosti. Karolinum, Praha, 2010, s. 252.

10 — Zde je zajímavá paralela s časováním i posloupností zákonné právní úpravy britských zpravodajských služeb MI5 (Security Service) a MI6 (Secret Intelligence Service). Přestože tyto vznikly již v roce 1909, byla jejich zákonná úprava schválena až v roce 1989 v případě MI5 (Security Service Act) a v roce 1994 v případě MI6 (Intelligence Service Act).

11 — Prezident republiky Václav Havel např. k tomuto tématu promluvil v projevu ve Federálním shromáždění 29. června 1990 takto: „Významným zásahem do struktury federálních orgánů by mělo být posléze zřízení Federálního úřadu pro ochranu ústavy a demokracie. I tento úřad by byl samostatnou a na vládě nezávislou součástí výkonné moci, odpovědnou Federálnímu shromáždění, takže jeho postavení by bylo srovnatelné s postavením Generální prokuratury ČSFR..“ „ … zdá se mi být praktické a velice správné rozdělit některé jeho funkce (myšleno funkce Federálního ministerstva vnitra – pozn. aut.) … i osamostaněním Federálního úřadu pro ochranu ústavy a demokracie jako poměrně malého, ale zato velmi produktivního a moderně vybudovaného útvaru, který by účinně zpravodajsky „zpracovával“ různá nebezpečí“.. Cit dle Zeman, P. Transformace zpravodajských struktur v postkomunistických zemích – příklad Československa a Česka. In Zmeny v spravodajských službách. Sborník příspěvků ze sympózia Bratislava 4. prosince 2007. BVŠP-ABSD, Bratislava, 2008, s. 30.

12 — Povinnost předkládat zprávy o výsledcích činnosti prováděné na základě úkolů uložených vládou se v pozdějších zákonech již neobjevuje.

13 — Příslušnost prokurátora k rozhodování o povolení zpravodajské techniky byla změněna až zákonem č. 316/1993 Sb., kterým byl novelizován zákon o BIS ČR; příslušným k vydávání povolení se stal předseda senátu vrchního soudu.

14 — Na Slovensku pokračoval vývoj cestou odlišnou od dalšího vývoje v České republice. Po rozdělení federace byla na Slovensku zákonem SNR č. 46/1993 Zb. z 21. 1. 1993 zřízena nová zpravodajská služba – Slovenská informačná služba - jako státní orgán Slovenské republiky, který plní úkoly ve věcech ochrany ústavního zřízení, vnitřního pořádku a bezpečnosti státu v rozsahu vymezeném zákonem. (A dále zákonem č. 198/1994 Zb., Vojenské spravodajstvo). SIS v sobě především – na rozdíl od BIS ČR - slučuje vnitřní i vnější působnost.

15 — Viz Důvodová zpráva k zákonu č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky.

16 — Tamtéž

17 — Geneva Centre for the Democratic Control of Armed Forces (DCAF) – think-tank se sídlem v Ženevě, zabývající se bádáním v oblasti demokratické kontroly ozbrojených sil, mimo jiné kontroly zpravodajských služeb, a který pro tuto oblast mj. formuluje standardy a doporučení „Best Practice“ – blíže viz stránky www.dcaf.ch.

18 — Intelligence Practice and Democratic Oversight – a Practitioner´s View. DCAF Intelligence Working Group. Occasional Paper No.3. DCAF, Geneva, July 2003, s. 34. Dostupné z www.dcaf.ch

19 — K požadavkům na zpravodajskou legislativu a obsahovou kvalitu právní úpravy podrobněji viz Pokorný, L. Zpravodajské služby. Auditorium, Praha, 2012.

20 — Např. Šándor (Šándor, A.: Nové hrozby a zpravodajské služby v transatlantickém prostoru. In. Bezpečnostní budoucnost České republiky. Otázky, výzvy, problémy. MO ČR – AVIS, Praha 2005, s. 76-88) doporučil BIS začlenit do resortu Ministerstva vnitra a začlenit do ní značnou část VOZ, ÚZSI začlenit do působnosti MZV a VZS zachovat v rámci MO. Projekt Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM Příspěvek k debatě o reformě zpravodajských služeb v České republice: Pracovní panel k reformní agendě. EUROPEUM, 2009, dostupné z www.europeum.org/cs/svoboda-bezpecnost-a-spravedlnost/79-projekty/111-prispevek-k-debate-o-reforme-zpravodajskych-sluzeb-v-ceske-republice-pracovni-panel-k-reformni-agend
Například obsahoval závěry: 1. Stanovit odpovědnosti konkrétních členů vlády za činnost každé zpravodajské služby. Za BIS by podle zákona odpovídal výslovně premiér. 2. Ustanovit vládního koordinátora pro zpravodajské služby s dostatečnými výkonnými pravomocemi, které budou formálně jasně vymezeny. Koordinátor je podřízený premiérovi a jeho činnost je kontrolována vnější kontrolní institucí. 3. Stanovit pevné funkční období ředitelů zpravodajských služeb (3-5 let), přičemž každý by mohl být jmenován nejvýše dvakrát. 4. Zdůraznit vojenské zaměření Vojenského zpravodajství, aby nedocházelo k překrývání s civilními službami, (odstranit slovo „bezpečnost“ z § 5 odst. 3, písm. a) zákona o ZS). 5. Opravit § 16 zákona o VZ, který se týká skartace evidence agenta, (problematické vzhledem k ústavě). 6. Ustanovit parlamentní kontrolu nad ÚZSI. 7. Zahájit přípravu na sloučení SIGINT (dosud odděleně ÚZSI a VZ).

Text ostatných referátov je k dispozícii po kliknutí na celý článok

Celý článok